O košíkářství a jeho historii

Co je košíkářství

Košíkářství je řemeslo zaměřené na výrobu košů, košíků a dalších předmětů z různých materiálů, jako je proutí, ratan, bambus nebo plast. Tyto koše se používají k různým účelům: jako úložné košíky a organizéry, koše na prádlo nebo košíky na nákup. Řada kultur má v košíkářství svou vlastní tradici. 

Pletení košů se vyvinulo z potřeby vytvořit pevné a trvanlivé koše z dostupných materiálů, které tehdy sloužily zejména k přemisťování věcí. Pletení se provádělo ručně, pomocí různých technik, jako je plstění, svazování nebo tkaní. S postupem času se techniky pletení košů vyvinuly a zlepšily, a to jak v Evropě, tak i v jiných částech světa. Například v Africe a Asii se používaly různé techniky pletení košů z bambusu a ratanu. V současné době, se pletení košů stalo uměním a rukodělnou technikou, která se používá k vytváření košů a košíků různých tvarů a velikostí pro různé účely.

Historie košíkářství

Košíkářství má dlouhou historii, která se datuje až do pravěku. První koše byly vyrobeny z přírodních materiálů, jako je koření, listy nebo proutí, které byly dostupné v dané oblasti. Tyto koše se používaly k uskladnění potravin, shromažďování plodin nebo jako nástroje pro lov a rybolov.

V průběhu historie se košíkářství rozvinulo v mnoha různých kulturách po celém světě. Například starověcí Egypťané a Řekové používali koše k uskladnění a přepravě různých věcí, včetně potravin a nádobí. V Evropě bylo košíkářství rozšířené již od středověku, kdy se koše používaly k přepravě zboží a jako nádobí pro domácí použití.

V moderní době se košíkářství stalo populárním způsobem tvoření a dekorace. Košíkáři využívají různé materiály a techniky k vytváření košů, které jsou nejen funkční, ale i krásné. Košíkářství se také používá jako forma terapie a pro rozvoj rukodělných dovedností.

Co mají společného tkaní a košíkářství

I když jsou tkaní a košíkářství rozdílnými obory, mají toho mnoho společného. V obou případech se v podstatě jedná o techniku tkaní, kdy dochází k provazování dvou kolmých soustav nití/prutů. Obě techniky vznikly v pravěku. Účelem bylo vytvořit předměty denní potřeby. Jednalo se vždy o ruční techniky. V případě košíkářství u něho zůstalo, ale v případě tkaní pak postupem došlo ke vzniku tkalcovských stavů apod. Obě řemesla jsou rukodělná a oba procesy vyžadují zručnost. 

Na co se můžete těšit příště?

Příště si povíme něco o tom, kdy a jak jsem se dostala k pletení košíků já.